Otázky a odpovědi

A co klíšťata?

 

Číhají na zahradě, v parku, u vody, v lese … na reklamních poutačích. Jsou tu zkrátka s námi. Prevence, půl zdraví. Podle odborníků lze vnitřně pomoci po dobu jejich nejvyššího výskytu užíváním Thiaminu. Část odborníků také doporučuje očkování. Vakcína je vyvinuta pouze proti klíšťové encefalitidě. Vnější obranou jsou dlouhé rukávy a nohavice do manžety, pokrývka hlavy a pevná obuv. Oblečení je vhodné z hladkého materiálu ve světlejším odstínu, aby bylo lezoucí klíště patrnější. Oděv a tělo se chrání repelentem. K dětem šetrné jsou především repelenty na přírodní bázi (např. Alva Repelent Effitan, ESI Mosquito…). Smícháním rostlinného, éterického oleje a vody do rozprašovače je možno vytvořit vlastní repelent (2 lžíce rostlinného oleje + 20 kapek éterického oleje např. hřebíček, tymián, eukalyptus, cedr … + šálek vody). Podporou prevence vzniku onemocnění přenášených klíšťaty je důkladná prohlídka těla (kožní záhyby, vlasy) po návratu z přírody. Než se klíště na těle přisaje trvá to i několik hodin. Aby klíště nakazilo člověka boreliou, musí být doba přisátí v řádu dnů (1-2 dny). K nákaze encefalitidou je dostačující doba přisátí infikovaného klíštěte v řádu hodin (stačí i 2 hodiny). Pokud rodiče udělí souhlas, odstraní pedagog klíště doporučeným postupem ihned, jak je zaznamenáno, a místo na kůži viditelně označí. Se souhlasem rodičů může také podat odpovídající homeopatikum (Ledum palustre v potenci CH5 nebo CH9). Setkání s infikovaným klíštětem nemusí nutně vést k onemocnění. Je dobré místo a celkový zdravotní stav hostitele klíštěte sledovat po dobu 4 týdnů a nevystavovat ho nadměrné zátěži. Pokud nemoc vypukne, mívá u dětí oproti dospělým a starším lidem, zvláště pak v případě encefalitidy, většinou nekomplikovaný průběh bez následků. Nákaza boreliou může být opakovaná. Na klíšťovou encefalitidu lidé, kteří se s ní setkali, získají celoživotní imunitu.

 

Klíště je podle odborníků nejlépe odstranit v jednorázových rukavicích speciální pinzetou. Přisáté klíště se zachytí těsně u kůže a kývavým pohybem jemně vytáhne. Místo přisátí se na to dezinfikuje. Klíště samotné pedagog na možné přání rodičů umístí do uzavíratelného sáčku či na lepící pásku pro případ, že by ho chtěli testovat na přenosné nemoci. V opačném případě se v místě zázemí zlikviduje.

Jak děti obléknout a vybavit? Co v zimě a za deště?

 

Během roku je uplatňováno tzv. cibulovité vrstvení. V zimě spodní vrstvu tvoří vlněné prádlo či termoprádlo, které zajišťují teplo, i pokud se dítě zpotí. Poté následuje podle potřeby několik dalších vrstev, které udrží více tepla než jedna silná vrstva, která může profouknout a neudrží v meziprostorech stabilní teplotu. Svetry a mikiny, které hřejí i v případě vlhka, jsou z vlny či fleecu. Svrchní vrstvu tvoří voděodpudivý či voděodolný materiál. Bunda by měla být teplá a prodyšná. Po čas deště se přehodí pláštěnka na nezbytně dlouhou dobu, aby se děti nepřehřívaly. Systém vrstvení je uplatněn na tělo i na nohy. Kalhoty by měly být vodotěsné. Dobrou ochranu hlavy a krku, kterou děti nemusí upravovat, tvoří kukla. V případě potřeby je možné na ní navrstvit ještě čepici a šálu. Nejvíce tepla z těla člověka odchází hlavou. Nedílnou součástí zimního oblečení jsou nepromokavé zateplené palčáky na šňůrce. Chodidla jsou chráněna termopunčocháči či termolegínami s delšími ponožkami a zateplenou nepromokavou obuví. Po čas zimy sebou děti nosí v batůžku náhradní rukavice, ponožky a termopolštářek, kterým si mohou hřát ruce během svačiny. Svačit mohou také v rukavicích s odklopitelnou špičkou. Pedagogové sebou nesou v zimě termosku s teplým pitím a fleecovou deku. Během mrazivých dnů je zapotřebí návleky chránit přechod mezi obuví a kalhotami. Tvář je chráněna mastným krémem s minimálním obsahem vody. Průvodci dětí se zvýšenou pozorností dbají na zařazení zahřívacích technik do denního programu.

 

Zásada cibulovitého vrstvení se uplatňuje také v létě. Hodí se více tenčích vrstev. Děti vždy nosí dlouhé rukávy a nohavice. Z hlediska ochrany před klíšťaty a poškrabáním je ideální upnutí do manžety a hladký materiál. Nezbytností je pokrývka hlavy a šáteček v batůžku. Oblečení je světlejší barvy, aby odráželo sluneční paprsky a byl na něm dobře viditelný lezoucí hmyz. Boty jsou pevnější kotníkové. V případě deště se nosí holiny, aby děti mohli procházet kalužemi.

 

Rodiče a pedagogové sledují předpověď počasí. V lesní školce obecně platí: „Není špatné počasí, pouze špatné oblečení.“  V případě předpovědi náročných povětrnostních podmínek je ale samozřejmě možno plánovaný program uzpůsobit (namísto pobytu venku návštěva knihovny, kulturní akce, statku, řemeslnické dílny...). V případě nenadálého zvratu počasí je možno se předčasně vrátit do zázemí s možností vytápění. Pokud náročné povětrnostní podmínky trvají více dní nebo je velký mráz, je možno využít tzv. ochranného zázemí (prostory rodinného domu či spřátelené organizace). 

 

Je vhodné, když je oblečení opatřeno zipy, které dítě umí samo rozepínat a zapínat podle individuálního pocitu tepla.

 

Děti sebou nosí batůžek se svačinou, pitím a pytlíkem na sběr zajímavých předmětů, které upoutají jejich pozornost. Na batůžku je upevněna malá karimatka, kterou si dítě samo zabalí a vybalí pro potřebu sezení.

 

V batohu pedagogů nechybí mobilní telefon, lékárnička, víceúčelová velká plachta (podložka na sezení či ležení, ochrana proti dešti), univerzální náhradní oblečení pro dítě, lopatka a sáčky pro velkou potřebu.

Jaká jsou pravidla během pobytu v přírodě?

 

Zůstávám na dohled či na doslech učitele.

Vždy odpovím, pokud mne učitel volá jménem.

Vždy zůstávám s učiteli a kamarády a neodcházím s lidmi, které potkáme (ani se známými).

Větve nosím pod úrovní očí .

Při cestě lesem čekám na známých a předem domluvených místech.

Vždy se zeptám učitele, zda nalezený lesní plod mohu jíst.

Zkoumaných hub se dotýkám klacíkem.

Na záchod chodím na místo, které mi ukáže učitel.

Odpadky odnáším do popelnice.

Držím se za vnějším kruhem ohniště. Přikládám s učitelem.