Základní škola Devětsil: Nejlépe se naučíme to, co prožijeme aneb popis budoucího školního dne očima dítěte a pedagoga

09.01.2015 17:36

Hustě sněží a první třída naší základní školy Devětsil ožívá. Škola začíná až v půl deváté, ale všichni jsme tu o něco dříve, abychom před vyučováním měli čas pobýt s kamarády jen tak. Scházíme se v útulném třídním koutku a povídáme si nebo hrajeme. Vyučování začíná tím, že se přivítáme naší školní písní. Pak v ranním kruhu otevřeme denní téma – kdo chce, ten mluví, a ostatní mu naslouchají. Rozlosujeme si služby a pan učitel nám řekne, co se dnes budeme učit. Často to můžeme ovlivnit, protože pana učitele zajímá, co se chceme dozvědět. Dostáváme na výběr, kde bude výuka probíhat.  Chceme jít ven. Dnes si budeme procvičovat písmena a také sčítání. Na rozvrhu je i prvouka. Teple se oblékáme, na záda bereme batůžky se svačinou a termosku s pitím. Vyrážíme!

Celé dopoledne jsme nakonec strávili v lese u školy. Na oběd se vracíme s červenými tvářemi a plni zážitků. Probraná písmena jsme vyšlapávali do sněhu a četli jsme si v něm krátké vzkazy. Pro zahřátí jsme několikrát hráli honičku podle počátečních a koncových písmen ve slovech. Různě jsme se sčítali  - třeba jsme se čtyři museli postavit tak, aby se země dotýkaly jen tři nohy. Seskupovali jsme také do různého počtu sněhové koule. V lese jsme objevili stopy několika zvířat. Vrtalo nám hlavou, komu asi patří. S panem učitelem jsme se dohodli, že tuhle záhadu rozluštíme po návratu do školy s pomocí knížky sami. A hurá povedlo se. Už to víme! Ještě čas na krátkou reflexi celého dopoledne, oběd a začíná družina. Kdo chce, poslouchá zimní příběh ze života lesní zvěře, který na naši prosbu vymyslela paní vychovatelka. Měla pro nás připraveno jiné vyprávění, ale nechává ho na jindy.  Po odpočinku si vymýšlíme a přehráváme jako divadlo nejrůznější příběhy o zkřížení bažantí a psí stopy, které jsme viděli dopoledne. Po družině někdo odchází domů, ale většina z nás zůstává na kroužek. Dnes hrajeme na flétnu!

A jak tento den vidí pedagogové? Školní vzdělávací program se dařilo naplňovat. Děti se naučily to, co bylo v plánu. A nejsou to jenom vědomosti. Mnohem důležitější je zážitek, že učení je proces, který vnitřně naplňuje a baví, a posun v dovednostech. Pro život ve světě, do kterého generace těchto dětí vyrůstá, bude důležité umět se vyjádřit a umět naslouchat (jako v ranním kruhu), umět nést odpovědnost (jako při výkonu denní služby), umět se ve skupině dohodnout (jako při výběru učebního místa), umět se přizpůsobit vnějšímu prostředí (jako vyučování v prostředí zimního lesa), vnímat přírodu jako podmínku našeho přežití, umět klást otázky a hledat na ně odpovědi (jako v případě stop), být schopen sebereflexe a reflexe, umět obratně zaimprovizovat (jako vychovatel), umět být tvořivý (jako při vymýšlení různých scénářů k dramatizaci)… Ještěže na to všechno nejsou v Devětsilu pedagogové sami, ale táhnou za jeden provaz s rodinou dětí.

Mgr. Veronika Zimmelová

www.skoladevetsil.cz

 

Kamenický zpravodaj 1/2015