ROZUM A CIT A PŘÍRODA

01.04.2012 21:00

Uvidět je lepší než uslyšet, poznat je lepší než uvidět, udělat je lepší než poznat.

(čínské přísloví)

 

V rámci workshopu Koncept vzdělání pro trvale udržitelný rozvoj nás, příznivce vzdělávacího programu lesních mateřských škol, lektorka vyzvala k vypsání 3 pojmů, které si spojujeme se slovem příroda. Nato byly jednotlivé pojmy roztříděny podle obsahu do skupin. Byla tu ponejvíce zastoupena skupina pojmů spojující přírodu se zeminou (humus, kameny), vodou (potok), rostlinami (les), vzduchem (nejčastěji čistým) a abstrakty (svoboda, krása, rytmus, život, radost). Společně jsme se dobrali k tomu, že je udivující, že nikdo nepřiřadil ke slovu příroda pojem ve smyslu zdroje energie (potrava, topivo, pohonná hmota…). O výsledku aktivity jsem dlouho uvažovala. Jak je možné, že nikdo z účastníků školení s tématem trvale udržitelného rozvoje, kde je otázka zdrojů energie klíčová, tuto souvislost neuvedl? Zajímavé je, že tato souvislost podle lektorky nebyla uvedena na žádném z jejích četných workshopů pro příznivce lesních školek a není českým specifikem.

 

Dospěla jsem ke dvěma vysvětlením. Prvním z nich je možnost, že příznivci lesních mateřských škol jsou romantici, kteří v přírodě vidí to, co doma (v obcích, ve městech) nemají. Obdivují především její krásu a moc, cení si příjemných pocitů, které v nich vyvolává, jako romantici předchozích dob (romantici 19. století, ale i např. Petrarka, který prý jako prvý zdolal kopec za městem proto, aby se pokochal výhledem a na to ho opěvoval). Výsledky aktivity by byly možná jiné ve skupině pragmatiků, kteří se do přírody vydávají především s úmyslem z ní něco trhnout (pracovníci těžařských firem).

 

Vysvětlením chybějícího propojení mezi pojmem příroda a přírodním zdrojem, by mohlo být také to, že stále méně z nás zažívá úplný proces proměny toho, co se v přírodě při-rodilo na to, co jíme, čím topíme, na co jezdíme, z čeho stavíme, do čeho se oblékáme… Většinou jsme spotřebiteli konečného produktu tohoto procesu, ale cesta, kterou se k nám produkt dostane, je pro nás více či méně mlhavá a nemá pro nás emoční náboj. Vzpomínka na bublající potůček, v němž si osvěžíme nohy během výletu,  je pro většinu z nás živějším zážitkem než přihlížení části procesu přeměny obilí v chléb (nejčastěji z auta zaregistrujeme sklizeň kombajnem). Při rychlém zaznamenání 3 pojmů souvisejících se slovem příroda se nám přirozeně vybaví to,  za čím jsou naše prožitky, spíše než to, za čím je jen naše porozumění.

 

Z výše uvedeného pociťuji potřebu být svědkem (lépe původcem) přeměny základních přírodních zdrojů na produkty, které potřebujeme k životu. Mám za to, že pro myšlenku trvale udržitelného rozvoje, který je podmínkou našeho přežití, je důležité tomuto procesu nejenom rozumět, ale také ho plně prožít.

 

Myslím, že v prostředí lesních mateřských škol mají děti dobré podmínky k tomu, aby proces proměny přírodních zdrojů v produkt pozorovaly nebo se ho dokonce účastnily (kultivovat půdu, osít obilím, sklidit, zpracovat, sníst; pozorovat stromy, navštívit lesníka, pilu, rozdělat oheň, vyrobit dřevěný předmět). Je však také důležité, aby k těmto procesům byla vědomě upnuta i pozornost pedagogického doprovodu dětí. Pro generaci, kterou vychovávají, bude toto porozumění s prožitkem možná východiskem, jak tady přežít.