DVĚ LEKCE O TOM, JAK VNÍMÁME VĚCI V ROZESTUPU DESETI LET

09.09.2011 21:35

Poučení synovské

Když probudí se hlína, je to myš.

Je-li sklu zima, zaroste větvičkama.

Ryba je hastmaní lžička. Víš.

A slza? Slza je voda, co je sama.

(František Halas se sbírky Před usnutím) 

 

Pozoruji tříletou dceru při hraní. Zase si hraje s podnožkou na čištění zubů. Předevčírem bylo stupátko kamenem v potoce, včera krunýřem želvy a dnes se do něj v obrácené poloze snaží vtěsnat s posádkou balonového letu. Jsem zvědava, jaký význam podnožce určí příště.

 

Vybavuje se mi vysokoškolská přednáška z filozofie, ze které jsem si odnesla poučení, že věci většinou vidíme v souvislosti s tím, že nám k něčemu jsou, že pro nás mají nějaký význam. Jinak bychom si jich ani nevšimli. Podnožku tedy vidím především tehdy, když hledám způsob, jak dceru při čištění zubů vyvýšit, abych ji nemusela držet. Díky dceři si uvědomuji, že podnožka může mít významů více. Najednou rozumím tomu, proč si malé děti mohou tak snadno hrát s čímkoli. Je to tím, že při pohledu na věc vidí především významy. Najednou je také zřejmější, proč si dcera se stupátkem hraje častěji než s požárnickým autíčkem. Stupátko má mnohem širší využití. Požárnické autíčko s žebříkem by snad také mohlo mít jiný význam. Mohlo by kupříkladu sloužit i jako… - malá žehlička. Nebylo by v takovém případě lepší mu ulomit kolečka?